Rodina z kamene

Jde chlap po lese a zabloudí. Už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala - chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Sní všechny tři talíře polévky, rodinka i nadále nic. Sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají, oni nic. Lehne si na gauč a jak je tak příjemně zaplněný, všimne si dcery a říká si: „Hm, není špatná.”
A protože se nebrání, tak si ji na chvíli půjčí. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku. No, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Půjčí si na chvíli i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně déle, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: „Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!”
A matka na to: „Prohráls, jdeš vysypat koš!”